Experimentální zvuková performance Zářící město se žánrově pohybuje na
pomezí divadla a soundartu. Vypraví příběhy tří postav z prostředí
panelových sídlišť, a právě život v panelovém domě je zásadním tématem
této site-responsive performance. Zářící město vychází z metod
dokumentárního divadla a kombinuje rozhovory s obyvateli panelových
sídlišt, orální historii sídliště, autentické audio záznamy dějinných událostí
s fragmenty textů Le Corbusiera a Heinera Müllera.
Tři herci, tři zvukové stopy
Performance
se odehrává v prostoru panelového domu, před kterým stojí diváci a sledují
herecké akce v oknech a v jeho okolí. Diváci jsou vybaveni
bezdrátovými tříkanálovými sluchátky, pomocí kterých mohou přepínat mezi třemi
simultáními ději – střihem tak tvoří zcela nové významy, fragmentarnizují
strukturu představení a tvoří si vlastní
interpretace. Představení tak není možné vnímat jako jeden celek, ale jako
souhrn fragmentů, které vytvořil svojí participací divák. Technologické řešení
performance tak přináší do divadla nový typ interaktivity.
Auditivní
dramaturgie performance je založená na postupném prolínaní zprvu oddělených
zvukových „soundtracků“; jde o strategii, která se realizuje
skrze typické panelákové průslechy a přináší do inscenace sousedské téma
sdílené intimity.
Tři příběhy, tři desetiletí
Performance vznikla v lokalitě pražského sídliště Černý Most. Příběhy
postav odkazují k místním reáliím a usilují o zachycení proměny sídliště,
potažmo české společnosti během posledních dekád. Časové rámování jednotlivých
dějů odkazuje k proměnám sociální sklaby obyvatel sídlišť, které souvisí
s jejich postupnou výstavbou a porevoluční proměnou vlastnických vztahů
bytových jednotek. Postava homosexuála (hraje: Jakub Folvarčný) je určena
zhruba počátkem „Husákových“ 80. Let, tedy období, které charakterizuje
dokončování masové výstavby panelových sídlišt a také postupný úpadek
předlistopadové ideologie v socialistickém Československu. Sleduje také
osudy homosexuálů za normalizace a jejich život na okraji společnosti. Nástup
„nových náboženství“, a to jak v doslovném religiozním smyslu slova, tak
v přeneseném ekonomicko / sociálním významu, je konceptuálním rámcem pro
postavu jehovistky (hraje: Iveta Jiříčková), která je spojená s počátkem
„transformačních“ 90. Let. Jehovisté jsou na sídlišti Černý Most silnou
komunitou, s vlastním domem a modlitebnou a postava jehovistky vychází
z rozhovorů s nimi. Problémy současnosti, příchod migrantů, jako jsou
důsledky gentrifikace velkých měst, a stále častější pronajímání bytů cizincům,
reprezentuje třetí postava ruské emigrantky (hraje: Irina Andreeva).
Jelikož se jedná o prostorově specifickou performance, její uvedení mimo
původní lokalitu předpokládá několikadenní „terénní výzkum“ přímo na místě
a historickou - dokumentační přípravu.
Performance je adaptovatelná na země středo a východo - evropského
prostoru, který spojuje zejména sdílená historie tzv. východního bloku, ale i
řada dalších témat.
/Jan Mocek, režisér/